Josef LONSKÝ - AQUA TROPIC

AKVÁRIUM TERÁRIUM

ZÁŘÍ-ŘÍJEN/2009

(elektronická varianta)

Foto na titulní straně

Rozedranec pestrý (Antennarius pictus)

Rozedrancovití (Antennariidae) jsou podivuhodné mořské ryby, které si jen těžko lze splést s jinými. Mají zavalité tělo, u mnoha druhů pokryté drobnými bradavičkami nebo různými výrůstky, velká svrchní ústa, prsní a břišní ploutve připomínající krátké nožičky, jimiž se opírají o podklad, a mimořádně variabilní zbarvení a kresbu, které přizpůsobují okolnímu prostředí, v němž se tak dokážou téměř dokonale schovat.

Parmovci

Z parmovců je mezi akvaristy dnes zdaleka nejpopulárnější parmovec skvělý, o němž píšeme v samostatném článku. Kromě něj ale zahrnuje tato skupina řadu dalších krásně zbarvených druhů, jež jsou přinejmenším svým vzhledem a velikostí jakoby předurčeny pro chov v akváriích, zůstávají však poněkud v jeho stínu.

Lesk a bída parmovců skvělých

Parmovci skvělí jsou na trhu sotva patnáct let. Za tu dobu stačili okouzlit tisíce lidí – a lidé je stačili přivést nebezpečně blízko k hranici, od níž už není návratu, nýbrž pouze jediné cesty, cesty k vyhynutí. Parmovec skvělý (Pterapogon kauderni) je ryba, která z pohledu mořského akvaristy vlastně nemá chybu – je atraktivně zbarvená, mírumilovná, vhodná do rifové nádrže, aktivní ve dne, a dokonce se i relativně snadno množí.

Biotodoma cupido – křehká a mírumilovná perleťovka

Perleťovka žíhaná (Biotodoma cupido) je svým vzhledem i způsobem rozmnožování bezesporu pozoruhodná ryba. Nehodí se však pro začátečníky, především je citlivá na kvalitu vody. Udržet ji v plném zdraví a dosáhnout úspěšného odchovu může být pro mnohé akvaristy zajímavou výzvou.

Krátké zastavení u malých teter

Zástupci čeledi tetrovitých (Characidae) jsou velmi oblíbení, a to nejen příležitostnými akvaristy. Ačkoli je snadno dostupná celá řada vzhledově velmi atraktivních teter, přesto si nemálo majitelů akvárií pořizuje i druhy, které jsou z dnešního pohledu již do jisté míry historické. Už je to dávno, kdy byla např. tetra červená (Hyphessobrycon flammeus) považována za „plnohodnotnou“ rybku a nikdo se za její chov, resp. odchov ve své domácnosti nestyděl. Ostatně, přiznejme si, že tyto rybky byly také před mnoha léty krmené úplně jinak než dnes, takže jejich dobrá tělesná kondice se projevovala i ve zbarvení.

Exotika za humny

Právě v roce, kdy si připomínáme dvacet let od tzv. sametové revoluce, si určitě nejeden starší akvarista vzpomene na dlouhá desetiletí, kdy většina z nás mohla jen snít o tropických vodách s hejny pestrobarevných rybek, z nichž některé pluly i v našich akváriích. Jistou náhradu za nedostupný tropický ráj pro některé z nás v té době představovaly termální vody, které se právě přičiněním akvaristů staly náhradním domovem několika živočichů a rostlin pocházejících z exotických zemí.

Spolužití dvou rváčů

Nejednou řeší akvarista problém nejen, jak ryby úspěšně chovat či množit, ale také, čím dekorovat velkou nádrž. Samozřejmou podmínkou je atraktivní rybí obsádka a osázení rostlinami, jež vyniknou i při pozorování z větší vzdálenosti. S takovými nádržemi se můžeme setkat ponejvíce v halách hotelů, společenských firemních prostorách, ale nejsou už tolik výjimečné ani v rodinných domech nebo velkých bytech. Jedno však mají velice často společné – péči o ně má na starost člověk obvykle akvaristiky neznalý. Podívejme se blíže na jedno takové úspěšné řešení.

Fotografování v akvaristice – část II

V předchozí části dvojdílného příspěvku o fotografování v akvaristice jsem se zmínil o obecně platných zákonitostech, které podmiňují vznik dobrých fotografických výsledků a o možnostech dalších úprav obrázků převedených do elektronické podoby. Toto pokračování si všímá vesměs dalších možností při práci s „fotošopem“. Na fotografiích s připojenou legendou můžeme pozorovat ukázky toho, co je na nich možné pomocí grafického editoru vylepšit.

Zlatá rybka

Pod podobným názvem vyšel článek v časopise Akvárium a terárium již v čísle 1 roku 1969. Dnes, po více než čtyřiceti letech, se opět vracím k tomuto tématu, o kterém jsem tenkrát v AT psal. Chtěl bych čtenáře seznámit s některými dalšími zkušenostmi s chovem především dlouhoploutvých závojnatek. Tématicky jsem své poznatky rozdělil do několika kapitol.

„Šedá je teorie, zelený je strom života“ (Goethe)

Bože, jak často upadáme do sebejistoty a jak rádi se pasujeme do role znalců – expertů, kterým rovno není. Proč však začít v množném čísle a ne rovnou od sebe? Upřímně, přiznávám se k občasně vtíravé touze být nositelem jakéhosi akvarijního „know how“. Tedy ne, že bych na to neustále myslel, ale přece jen se mi občas rozbuší srdce, když si myslím, že jsem právě na něco přišel, co by mohlo pohnout s tou „károu vše akvarijního vědění“, abych vzápětí skromně a tak trochu nerad usoudil a přiznal, že – vím, že nic nevím (Platón, Sókratés).

Aktuality – akvaristika

• Akara modrá a akara potoční mají své vědecké jméno

• Výhody filiálního kanibalismu

• Tajemství parmičky z Oděsy odhaleno

Aktuality - teraristika

• Zvláštní ještěři

• Změny v názvosloví felsum

• Nově objevení chřestýšovci v lidské péči

• Živorodí leguánci

• Nové druhy scinků rodu Carlia

Fejeton - …čí chřipky…

Dav je zajímavá a vysoce nebezpečná věc. Chcete-li s ním manipulovat a vymkne-li se Vám to z ruky, nikdo neodhadne, co se bude dít dál. Ale je nad slunce jasné, že nic dobrého. V dnešní době se stalo módou informovat širokou veřejnost úplně o všem a se stejnou důležitostí. Takže se můžeme v jednom sledu dozvědět o exhibicionistovi v parku, přípravě jaderné zbraně v Koreji, červu v jogurtu až po meteorit, který se v brzké době srazí se Zemí… Pokud se nějaká zpráva cíleně vtlouká lidem do hlavy denně, davová hysterie na sebe nenechá dlouho čekat. Kdo by neznal pojem „ptačí chřipka“?

• Úvod do teraristiky - 8. Rozmnožování terarijních zvířat Mikroklimatické změny během roku

Terarijní zvířata podléhají při chovu v světlé, vytápěné obytné místnosti s okny dennímu rytmu světlého dne a noci i ročnímu průběhu prodlužování a zkracování délky dne. I když jsou pod umělým osvětlením, vnímají přirozené denní světlo a řídí podle něj do jisté míry svůj roční fyziologický cyklus i s ohledem na rozmnožování. Stálá délka umělého osvětlení, prodlužující kolísající délku světleného dne v našich zeměpisných šířkách, navíc navozuje u zvířat pocit relativně neměnných podmínek teplého subtropického a tropického pásma.

Papoušek v akváriu - Red Parrot Cichlid 

Mezi akvaristy se jistě najdou tací, kteří si domácí idylu tropů doplnili nejenom akvárii, ale i klecí s exotickým ptactvem. Ještě před pár lety by asi nikdo z nás nepředpokládal, že se objeví i papoušci, pro jejichž chov bude třeba místo klece akvárium. Stalo se tak díky křížencům cichlid, kteří byli stvořeni ke konci minulého století v asijských akvarijních odchovnách a pojmenováni Red Parrot Cichlid – červená papouščí cichlida, resp. Blood Parrot Cichlid – krvavá papouščí cichlida, nebo dokonce Red Blood Parrot – krvavě červený papoušek.

Isla de Margarita – ostrov mnoha tváří (3)

Hadi - slepanovití a hroznýšovití

Rivas Fuenmayor et al. (2005) uvádějí na ostrově jeden druh z čeledi slepanovitých (Leptotyphlopidae): Leptotyphlops goudotii a tři zástupce čeledi hroznýšovitých (Boidae): Boa constrictor, Corallus ruschenbergerii a Epicrates cenchria maurus. Hroznýšovité hady jsme během našeho pobytu neobjevili, drobné slepany L. goudotii jsme nalézali pod kameny především v severní části ostrova.

Haterie - živá fosilie

Jiný titulek snad ani nelze očekávat, haterie představuje spolu s varanovcem (Lanthanopus borneensis), ostrorepem a latimérií živoucí zkameněliny. Haterie jsou posledními reprezentany řádu Rhynchocephalia, což je významná skupina plazů, kteřá vzkvétala koncem triasu. V následujícím věku savců se staly endemity Nového Zélandu, protože tam se savci nerozšířili. Haterie se do dnešní doby nezměnily, a tak představují v nezměněné podobě jurské plazy. 

„Zeměplaz“ Trogonophis wiegmanni Kaup, 1830

Maghrebský podzemní endemit

Plazi, kterých biologie je prozkoumána velice symbolicky, patří mezi zástupce terrikolně žijících, edafobiontních živočichů. Mezi takovéto živočichy patří i zástupci málo známého, zrevidovaného a stálé jen okrajově probádaného podřádu Amphisbaenia (Squamata - vedle podřádů Sauria a Ophidia), čeledě Trogonophidae Gray, 1865, jejíž typovým zástupcem, podle kterého je odvozena celá čeleď, je právě druh Trogonophis wiegmanni Kaup, 1830.

Phelsuma klemmeri Seipp, 1991

Chov a odchov 

Phelsuma klemmeri patří k nejatraktivnějším druhům malých felsum. Objevila se v chovech teraristů relativně nedávno a za poměrně krátkou dobu si vydobyla stabilní pozici mezi milovníky denních gekonů. Vyskytuje se na poloostrově Ampasindava v oblasti Sambirano na severozápadním okraji Madagaskaru.

Atraktivní agama Hypsilurus dilophus

Chov a odchov

Rod Hypsilurus zahrnuje dnes celkem 19 druhů zajímavých a vesměs velmi atraktivních asijských a australských stromových agam, dříve řazených do rodu Gonocephalus. Obecně jsou tyto agamy považovány pro chov v lidské péči za obtížně chovatelná a rozmnožitelná zvířata, několik málo výjimek jen potvrzuje toto pravidlo.

Želva pardálí, Stigmochelys pardalis babcocki (Loveridge, 1935), v Zoo Brno

Zoo Brno se řadí k nejúspěšnějším evropským institucím, které se pokoušejí želvy nejen mnoho let chovat, ale i opakovaně rozmnožovat. Vždyť první zaznamenaný odchov kriticky ohroženého druhu fauny České republiky, želvy bahenní (Emys orbicularis), se brněnským chovatelům podařil již v roce 1969. O dvacet osm let později jsem byl svědkem toho, jak se na Mniší hoře opět klube ven z vejce mládě tohoto druhu. Za další velký úspěch lze považovat rozmnožení tří druhů suchozemských želv z čeledi Testudinidae.

Endemické horské druhy mločíků (Plethodontidae) v Hondurasu - část 1

Vedle ještěrů, hadů a želv oplývá neotropický středoamerický Honduras také zajímavými ocasatými obojživelníky, mločíky čeledi Plethodontidae. Jsou to tzv. bezplicní mloci, dýchající celým povrchem těla. Jsou vejcorodí (oviparní), samice snášejí vejce, z nichž se zanedlouho líhnou plně metamorfovaná mláďata. Podobně jako všichni neotropičtí obojživelníci jsou silně ohroženi vymíráním.

Čolek karpatský Lissotriton montandoni (Boulenger, 1880)

Střední a východní Evropě vévodí velkolepé pohoří Karpaty. Ve tvaru oblouku zasahuje na území několika států a rozlohou okolo 210 000 km² zaujímá postavení dominantního pohoří Evropy. Karpaty jsou domovem mnoha vzácných živočichů, vyskytuje se zde například rys ostrovid (Lynx lynx), vlk evropský (Canis lupus), vydra říční (Lutra lutra), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) či jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne). Mezi endemitní obyvatele Karpat patří například hrabošík tatranský (Pitymys tatricus) či modranka karpatská (Bielzia coerulans). Jediným endemickým obratlovcem Karpat, vyskytujícím se na našem území, je čolek karpatský (Lissotriton montandoni).

Martináč čínský (Antheraea pernyi)

Noční motýl, martináč čínský, dorůstá velikosti až 17 cm. Samci se pyšní krásnými vějířovitými tykadly, mají štíhlejší zadeček oproti samičkám, které jsou v těle celkově objemnější a na rozdíl od aktivních samečků téměř nelétají. Délka jejich života trvá až tři týdny. Dospělý motýl nepřijímá žádnou potravu, neboť nemá vyvinuté trávicí ústrojí.

Sklípkan Tapinauchenius violaceus (Mello-Leit ao, 1930) z Francouzské Guyany 

Rod Tapinauchenius Ausserer, 1871 patřící do podčeledi Aviculariinae Simon, 1892 zahrnuje 9 druhů. Původně byl Tapinauchenius violaceus zařazen do rodu Ephebopus Simon, 1892. V roce 2008 publikovali West a spol. revizi rodu Ephebopus, přičemž zjistili, že druh T. purpureus popsaný Schmidtem v roce 1995 je mladším synonymem druhu T. violaceus. Jde o malý, ale atraktivně zbarvený druh stromového sklípkana.