AKVÁRIUM TERÁRIUM

LISTOPAD-PROSINEC/2009

(elektronická varianta)

Foto na titulní straně: samec Gonocephalus belli

Zmatení jmen u čichavců

„Tak nám přejmenovali čichavce,“ mohla by si postesknout posluhovačka, kdyby byla akvaristkou. „Kerý čichavce, paní Müllerová?“ otázal by se pak Josef Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, a pokračoval by: „Já znám dvoje čichavce, jedny malé z Přední Indie, co mají rodové jméno Colisa, a druhé větší ze Zadní Indie, ti se jmenují Trichogaster.“ „Všechny, milostpane,“ zněla by vyčerpávající odpověď posluhovaččina.

Akvarista v Berlíně

Berlín, kam to přinejmenším ze západní poloviny naší republiky není nijak daleko, je mekou milovníků zvířat. V důsledku poválečného vývoje má dvě zoologické zahrady, jež patří obě jak počtem, tak hlavně druhovým složením chovaných zvířat do světové špičky. V obou jsou akvária a další veřejné akvárium bylo otevřeno před šesti lety v centru města. To už je program, který se za den nestihne.

Ostny v pozoru

Ropušnicovití (Scorpaenidae) jsou velmi zajímavou čeledí ryb. Jde o dravce charakterizované jedovými trny v ploutvích. Vyskytují se v tropických mořích, ale některé druhy jsou velmi hojné i ve Středozemním moři. Mnoho druhů dokáže dokonale splynout s prostředím tak, že jen zkušené oko je dokáže odlišit od obyčejného kamene. Často se povalují na dně, na korálech a mezi kameny, kde číhají na svou kořist nikým nepovšimnuti. Živí se hlavně korýši, rybami, ale i hlavonožci. Výpad za kořistí je velmi rychlý, kratší 15 milisekund.

Tetra fantomová - Hyphessobrycon megalopterus (Eigenmann, 1915)

Tento nevelký a mezi našimi akvaristy mimořádně oblíbený zástupce čeledi tetrovitých (Characidae) je v akvaristických kruzích znám pod vžitým jménem fantom černý. Také jeho vědecké jméno bývalo jiné – Megalamphodus megalopterus. Když se ukázalo, že pro existenci samostatného rodu Megalamphodus není opodstatnění, byli všichni jeho příslušníci vřazeni do druhově velmi početného rodu Hyphessobrycon. Do druhu Hyphessobrycon megalopterus se dnes řadí rovněž ryby uváděné ve starší odborné literatuře pod názvem Megalamphodus rogoaguae.

Snůška vajíček suchozemského kraba Cardisoma armatum Herklots, 1851

Všichni suchozemští krabi, kteří se objeví na našem trhu, pocházejí z odchytu z volné přírody, protože jejich odchov v lidské péči je problematický a zatím se nedaří. Tito krabi totiž vypouští larvy do moře, kde se stávají součástí zooplanktonu. Larvy postupně procházejí sedmi vývojovými stadii a po konečné přeměně se malí krabi vrací zpět do sladké vody. Je jasné, že nasimulovat vhodné podmínky v umělém chovu je v současné době takřka nemožné. Navíc jsou samice nosící vajíčka velmi citlivé na stres a při jeho zvýšené míře pak často snůšku odhodí či sežerou. Proto mě velice překvapilo, když jsem mezi čerstvě importovanými kraby z Nigérie objevil několik samic „in berry“, tedy s hroznem vajíček.

Chov a odchov madagaskarské cichlidy Paratilapia polleni Bleeker, 1868

Madagaskarské cichlidy patří spíše k výjimečně chovaným zástupcům této populární skupiny ryb. V devadesátých letech minulého století se začaly v literatuře objevovat stále častější zmínky o zajímavých černobíle zbarvených cichlidách z Madagaskaru.

Cichlidka vysokoploutvá – Mikrogeophagus altispinosus

Cichlidka vysokoploutvá je poměrně často chovaným druhem ve společenských akváriích. K jejím charakteristickým znakům patří vysoké tělo, pestré zbarvení, malá velikost a hlava ve tvaru papouščího zobáku.

Rodové jméno Mikrogeophagus je složeno ze tří částí: mikros je řecky „malý“, geo „země“ a fagos „pojídač“, takže celé jméno můžeme přeložit jako „malý zeměžrout“. Druhové jméno odkazuje na dlouhé paprsky v přední části hřbetní ploutve – altus je latinsky „vysoký“ a spinosus „ostnitý“.

Tetra diamantová - Moenkhausia pittieri Eigenmann, 1920

Jakou barvu má briliant? Žádnou a přitom všechny barvy světelného spektra. Stejné je to i s tetrou diamantovou, zástupcem v akváriích hojně rozšířené čeledi tetrovitých (Characidae). Tetra diamantová pochází z Venezuely, kde dorůstá až 6 cm, v akváriích pak asi 5,5 cm. Aby se nám briliant předvedl v plné kráse, potřebuje k tomu vhodné světlo, a stejně tak i tato rybka. Ale světlo není vše, dále je to početná skupina stejného druhu, vhodné doplňující druhy a prostředí k životu obecně.

Zradil moře - slizoun Kirkův (Alticus kirkii)

Pro svůj nevšední způsob života na hranici moře a souše jsou nejenom akvaristům a milovníkům ryb, ale i širší veřejnosti poměrně dobře známy „obojživelné“ ryby – lezci, hlavně z rodu Periophthalmus. Kromě těchto specializovaných ryb z čeledi hlaváčovití (Gobiidae) se ale v průběhu evoluce vydaly dobýt alespoň okrajovou část souše i některé další druhy. V mnoha ohledech se lezcům téměř vyrovnají zástupci čeledi slizounovití (Blenniidae). Jedním z nejproslulejších „obojživelných“ druhů je slizoun Kirkův (Alticus kirkii), popsaný vědecky Güntherem v roce 1868 jako Salarius kirkii, který žije v Rudém moři a na mnoha místech Indického oceánu.

Zastavme mrzačení!

Při svých cestách republikou si vždy udělám čas k návštěvě akvaristických prodejen právě tam, kde se zrovna nacházím, pokud tam taková prodejna je. A ona je téměř všude. Pryč je doba ojedinělých Zverimexů nebo malých spolkových obchůdků. V současnosti lze akvarijní ryby koupit téměř všude, navíc i přes internet. Ponechme stranou otázku, zda je to dobré nebo špatné. Faktem však je, že prodejci jsou převážně, nikoliv všichni, pouhými obchodníky bez základních akvaristických znalostí.

Práce s informacemi

Akvaristé se setkávají a hovoří o jejich akvaristických úspěších a omylech. Někdy také vedou spory o nějakém vlastním přesvědčení a osobní zkušenosti, o informaci, která je podle nich důležitá. Samozřejmě, že při komunikaci především prosazují své osobní priority a dokonce někdy při tom potlačí důležité sdělení od jiného účastníka, anebo jej pouze přehlédnou nebo přeslechnou. Je v naší povaze větší pocit blaženosti z prosazení sebe sama, než přijmout názor jiného… Na jednom takovém mém problému se pokusím popsat příklad, jak vypadá účast a vedení dialogu při výměně informací a možná i následném názorovém střetu, ve kterém bude mým cílem také předat možná důležité sdělení, a uvidíme, jak se k tomu partner zachová. Zda mu půjde také o informace nebo osobní prestiž. A téma je to opravdu aktuální. Nazval bych jej „Heiko Bleher a Pterophyllum altum“.

AKTUALITY – AKVARISTIKA

• Nový druh růžových teter

• Staré bojovnice v novém hávu

• Nádherná drobnoústka

AKTUALITY – TERARISTIKA

• Nový černý varan?

• Vzácný odchov varana

• Snůška modrého varana

• Čím se živí australský Varanus giganteus?

• Studium populace varana Varanus eremius

REJSTŘÍK 2009

FEJETON - CHCETE SE STÁT MILIONÁŘEM?

Tak mi připadá, že dnešní „zdemokratizované“ zákony musel vymýšlet někdo, kdo předem počítal s tím, že hned jak vyjdou v platnost, začne je překračovat. Ten, kdo se dnes vydá po cestě protizákonného počínání, má zelenou ve všech směrech. Základním kamenem našeho demokratického zákonodárství je vazba mlčenlivosti a ochrana soukromí stíhaného padoucha. Takže občan či organizace může páchat co je libo a veřejnost se nic nedozví, protože se o celé kauze smí mluvit až měsíc po rozsudku, či udělení pokuty atd.

Úvod do teraristiky (24)

8.1.3 Zkušenosti s přezimováním, změnami mikroklimatu a osvětlení

V minulých dílech seriálu jsme se seznámili s možnými opatřeními ve změnách teploty, vlhkosti a osvětlení pro stimulaci terarijních zvířat k rozmnožování. Nyní bych se chtěl dotknout především praktických zkušeností. Rozpětí použitých teplot a dalších faktorů jsem soustředil do tabulky. Bezesporu nejúčinnějším faktorem spouštějícím rozmnožovací chování je u zvířat mírného a chladnějšího subtropického pásma přezimování (hibernace). Dá se říci, že u mnohých druhů je to podmínka rozmnožování v teráriu. Je však nutné poznamenat, že přezimování u nevhodně, neúplně připravených či úplně nepřipravených zvířat může mít pro ně fatální následky.

Okřehek v akváriu, někdy obdivovaný, jindy zatracovaný

Jsou akvaristé, kteří se zajímají o to, jak okřehek vůbec získat a jak jej ve své nádrži úspěšně pěstovat. Dokonce se na internetových stránkách objevilo i přání o jeho zaslání. Jeden ohlas poté na tuto výzvu vyzněl velmi humorně, když se totiž jeden člen diskuse žadatele poťouchle zeptal, kolik okřehku by si zájemce přál darovat. Jednotkou pro nabízené množství byl jeden kbelík. O poštovném za takovou zásilku už nebyla žádná zmínka… Více majitelů sladkovodních akvárií však diskutuje o tom, jak se přemnožených titěrných rostlinek na hladině akvária nejjednodušším způsobem zbavit.

Zajímaví koráli, hvězdice a lilijice

Šestičetný korál rifovník zubatý (Lobophyllia hemprichii) se řadí do čeledi rifovníkovití (Mussidae). Žije v tropickém pásu Indického a Tichého oceánu. Vytváří veliké kolonie oblých tvarů do hloubky asi 25 metrů. Obvykle se vyskytuje v místech s kalnější vodou, na mělčinách. Segmenty kolonií jsou velmi tvarově variabilní a často i různě zbarvené. V rámci jedné kolonie je však barevná shoda.

Bičovky rodu Ahaetulla

Osm druhů bičovek rodu Ahaetulla obývá jihovýchodní Asii od Indie po Indonésii. V obecném povědomí chovatelů jde o štíhlé zelené hady, pro svou saurofágní potravní specializaci a značné promoření parazity u importovaných jedinců v lidské péči těžko chovatelné.

Drakouni západní Malajsie

Drakouni (rod Gonocephalus, čeleď Agamidae) jsou impozantní ještěři, obývající pralesy jihovýchodní Asie. Stali se touhou mnoha chovatelů, ovšem jen málokdo jim dokáže vytvořit vhodné podmínky pro dlouhodobý chov, tím méně pak rozmnožování. Drakouni chovaní v lidské péči bývají zbarveni tmavě a nevýrazně v důsledku stresu, špatně přijímají potravu a zpravidla rychle hynou.

Jeden z nejmenších terarijních gekonů - Lygodactylus capensis (Smith, 1849)

Poslední druh rodu, který si podrobněji představíme, je Lygodactylus capensis. Tento velmi drobný gekonek se vyznačuje množstvím zajímavostí a odlišností od ostatních druhů rodu, s nimiž je určitě vhodné se seznámit.

V první řadě je nutné zmínit, že je tento druh typovým druhem rodu. To znamená, že byl objeven jako první zástupce rodu Lygodactylus (popsal jej Smith v roce 1849), jeho charakteristické znaky se později staly znaky pro odlišení celého rodu od jiných.

Kajmanky dravé - Chelydra serpentina (Linnaeus, 1758) v  rezervaci Squaw Creek Bird Refugium (Missouri, USA)

Kajmanky dravé (Chelydra serpentina) patří zcela nepochybně mezi fascinující obyvatele velkých terarijních expozic a méně často soukromých terárií. V nedávné minulosti byly odchovávány nejen na komerčních farmách, ale dokonce i českými teraristy. Jejich většímu rozšíření mezi soukromými chovateli bohužel brání jejich značné nároky na prostor nádrže. Populace ze severních areálů rozšíření velmi dobře snášejí naše zeměpisné podmínky a mohou být velkou část roku (teoreticky i celoročně) chovány venku.

Gekončík nikaragujský (Coleonyx mitratus Peters, 1863)

Rod Coleonyx (Gray, 1845) zahrnuje 7 druhů gekončíků. Dle ekologických požadavků a zoogeografického výskytu můžeme tyto druhy rozdělit do 2 skupin, na v poušti žijící skupinu Coleonyx variegatus, která zahrnuje C. variegatus, C. brevis, C. switaki, C.reticulatus a C. fasciatus, a na v tropech žijící skupinu Coleonyx elegans, která obsahuje druhy C. elegans a C. mitratus (Vergner, 2001). Nejvíce jsou v českých chovech zastoupeny dva posledně jmenované druhy.

Krokodýle, krokodýle, jak se vlastně jmenuješ?

Částečná recenze knihy - Jiří Moravec: České názvy živočichů VII. Plazi (Reptilia) 1.

Když jsem se před lety pustil do sepisování knihy „Krokodýlové, přežívající současníci dinosaurů“ (spoluautor P. Voženílek), měl jsem, mimo jiné, zájem ujednotit označování krokodýlů odpovídajícími českými jmény. Zpočátku (po uvedení knihy na trh před 12 roky) se zdálo, že se mi můj záměr podařil. Bohužel se ale vše v průběhu několika dalších let zase vrátilo do starých „vyjetých“ kolejí.

Endemické horské druhy mločíků (Plethodontidae) v Hondurasu - část 2

Bolitoglossa (Bolitoglossa) mexicana Duméril, Bibron & Duméril, 1854, je dalším velmi rozšířeným a ekologicky přizpůsobivým druhem, navíc velmi hezky zbarveným. Dosahuje délky těla do 82 mm při celkové délce asi do 175 mm. Tvar těla je velmi protáhlý, svrchu zploštělý, ocásek štíhlý, delší než tělo. Zbarvení je svrchu růžové, oranžové, oranžově šedé až oranžově hnědé, s tmavohnědými okrouhlými skvrnkami, tmavě hnědé jsou i boky a končetiny. Mločíci obývají nížinné i horské lesy, žijí na stromech v bromeliích a dalších epifytických rostlinách, také pod lesním spadem.

Jak spí rosničky

Žabím spánkem se asi zabývají pouze nejspecializovanější batrachologové. Já k nim určitě nepatřím a musím říct, že moc spících žab jsem zrovna neviděl. Ty, které jsem takto přistihl, byly čirou náhodou téměř výlučně rosničky. Jako amatéra mne nenapadlo nic moudřejšího, než je probudit, i když zrovna ne pohádkovým způsobem – tedy polibkem. Samozřejmě, že jsem si je vyfotil, jak tiše sní o žabím ráji, a pak také po násilném probuzení.

Štíři rodu Centruroides v teráriu

Rod Centruroides Marx, 1889 zahrnuje 64 druhů s výskytem od severní části Severní Ameriky, přes celou Střední až po jižní část Jižní Ameriky, dále také na Antilách. Téměř celý areál rodu obývá druh C. gracilis (Latreille, 1804), konkrétně oblast od Floridy po Kolumbii. Výzkumy však prokazují, že centrem jeho výskytu je Mexiko, na Floridu a pravděpodobně také Kubu byl zavlečen. Jedná se o druh s částečně synantropním chováním, s vazbou na lidská města a jejich parky. Na Kubě byl často chytán právě proto, že byl (alespoň v sedmdesátých letech minulého století) hojný v okolí Havany.

Sklípkan Pterinochilus murinus

Sklípkan Pterinochilus murinus Pocock, 1897, patřící do podčeledi Harpactiriinae, je v našich chovech dobře známý, proto není třeba jeho chov podrobně popisovat, v tomto článku bych se raději zaměřil na páření a následný odchov mladých. Z hlediska systematiky jde o rod, který čítal původně 24 druhů, ale dnes po provedené revizi Gallonem (v roce 2002) čítá pouze 7 druhů. Většinu druhů Gallon synonymizoval a některé převedl do nového rodu Augacephalus.

SOUTĚŽ AKVÁRIA TERÁRIA 2008

Tímto vydáním Akvária Terária uzavíráme další ročník vědomostní soutěže směřující k tématům Vašeho oblíbeného časopisu. V každém vydání Akvária Terária roku 2009 byly uveřejněny tři otázky se třemi variantami odpovědí, z nichž vždy jen jedna je ta správná. Odpovědi na otázky jste mohli vždy najít v příspěvcích uveřejněných v letošním 52. ročníku AT. Tímto jsme se tedy dostali do posledního kola letošní soutěže.